V minulém příspěvku jsme končili otázkou, jak se kněží v chrámu postavili ke svědectví o uzdravení malomocného. Vyčteme to z Bible?
Sanhedrin měl stanovený postup, jak prověřovat osoby, které se prohlašovaly za Mesiáše. Byl to dvoufázový proces. V první fázi byli vysláni učenci, kteří měli v tichosti přihlížet, pozorovat a poslouchat, jak se samozvaný spasitel chová, co učí, jak jedná. Zprávy o tom sanhedrin posoudil a případně zahájil druhou fázi – výslech. Během výslechové fáze pověřenci kladli dané osobě otázky, zkoušeli ji, konfrontovali. Všechno pak sanhedrin zhodnotil a vynesl usnesení, zda se jedná o pomatence, podvodníka, heretika nebo Mesiáše.
V synoptických evangeliích vidíme, že po uzdravení malomocného, které jistě způsobilo v chrámu obrovský poprask, sanhedrin zahájil první fázi prověřování toho Galilejce Ješuy z Nazareta. Nejdetailnější popis následující události nám dává lékař Lukáš (5:17-26). K Ježíši se sešli farizeové a učitelé zákona z široka daleka – z Galileje, z Judska a dokonce i z Jeruzaléma! Sám velký sanhedrin z chrámu vyslal své pověřence. Shromážděný zástup byl tak veliký, že svého ochrnutého kamaráda lidé k Ježíši spustili rozebranou střechou. A Ježíš před očima mlčících ale pečlivě pozorujících a zpytujících farizeů udělal něco nevídaného. Uviděl víru těch přátel (Jakou víru? Víru, že kamarád může být uzdraven? Ne. Víru, že Ježíš je Boží Mesiáš!) a tomu ochrnutému řekl: „Synu Adamův, odpouštějí se ti hříchy.“
Co je to za oslovení, synu Adamův (do češtiny překládáno jako synu člověka)? Před Ježíšem leží nemocný člověk, ale on neoslovuje jeho nemoc, oslovuje jeho hříšnou přirozenost. Namísto tělesného uzdravení rozeznává Ježíš u tohoto člověka jako významnější potřebu duchovního uzdravení.
Ve smlouvě ze Sinaje je obrat „odpuštění hříchů“ poměrně vzácný. Objevuje se jen v kapitolách 4 – 6 Levitiku, kde jsou popisovány různé oběti. A u zápalných obětí a obětí za hřích je potom psáno, že BŮH ODPUSTÍ HŘÍCH. A tak tedy jazyk, který tu Ježíš použil, byl velmi konkrétní. Farizeové a učenci, kteří to poslouchali při svém teologickém vzdělání naprosto jasně chápali, kam Ježíš míří. Že jim tu říká „mám autoritu odpouštět hřích“ a že se tím prohlašuje za Boha.
I když byli velice pobouření, nevrhli se na něj s otázkami, ale rozvažovali to v myslích, protože byli teprve v první fázi prozkoumávání jeho mesiánství.
Když Ježíš poznal, na co myslí, opět v tom projevil svoji božskou moudrost, protože k nim promluvil jejich jazykem, jazykem Mišny, kde se to jednoduché dokazuje tím složitým. A tak se zeptal: Je jednoduší říct „odpouštějí se ti hříchy“ nebo „vstaň a choď“? Pro normálního člověka bude jednoduší říct něco, co se stejně nedá na místě dokázat, než uzdravit ochrnutého tak, aby před očima všech vstal. A právě to Ježíš udělal.
A tak dal Ježíš sanhedrinu, všem shromážděným lidem i nám dnes, když to čteme, na výběr jen tři možnosti:
a) buď je pomatenec – myslí si, že má autoritu, ale ve skutečnosti nemá
b) nebo je podvodník – všechno to naplánoval a sehrál divadlo, aby sanhedrin obelhal
c) a nebo je Bůh v těle, který má autoritu odpouštět hříchy, uzdravovat a později se obětovat a vstát z mrtvých a ospravedlnit všechny, kdo mu uvěří
Jiná možnost není. Někteří lidé – pohané i židé – říkají, že Ježíš byl významný učitel nebo že byl prorok či dobrý člověk. Ale všimněme si, že tuto možnost nám vůbec na výběr nedal. Protože když provedl ta mesiánská znamení a když řekl, že má autoritu odpouštět hříchy, varianta, že je to příčetný a dobrý člověk a přitom není mesiáš, nepřipadá v úvahu.
Všichni – včetně přítomných farizeů – byli uchvácení tím nebývalým zázrakem mesiánského významu (v. 26). Je tedy neuvěřitelné, že nedlouho na to velký sanhedrin rozhodl, že Ješua nazaretský je rouhač a čaroděj. A bylo by to nepochopitelné, kdyby nám apoštol Pavel v listu do Říma nevysvětlil: „Bůh je totiž všechny uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval. Ó hlubino bohatství a moudrosti i poznání Božího! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nepostižitelné jeho cesty!“ (Řím 11:32-33) Od tehdy až dodnes trpí židé slepotou vůči mesiánství Ješuy z Nazareta. Ale taky víme proč:
„Nechci totiž, bratři, abyste nevěděli o tomto tajemství — abyste nebyli moudří sami u sebe — že část Izraele se zatvrdila, dokud nevejde plnost pohanů.“ (Řím 11:25)
Kvůli mně. A kvůli vám.
Aleluja!