Znamení Jonáše - VINICE Říčany

Vinice Říčany Vyučování 10. 4. 2021 | 0

ZNAMENÍ JONÁŠE

autor: D. Thomas Lancester

zdroj: https://www.bethimmanuel.org/articles/sign-jonah

překlad: A. Klimešová

Znamená verš v Matouši 12:40, že Ježíš nezemřel v pátek? A který den tedy zemřel?

Křesťanská tradice říká, že zemřel v pátek a křesťané si jeho utrpení a smrt připomínají každoročně v pátek před Velikonocemi. Jenomže tradice “velkého pátku” jde těžko dohromady s Matoušem 12:40, který říká: “Jako byl Jonáš tři dny a tři noci v břiše velryby, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země.” Pokud Ješua vstal prvního dne v týdnu, jak říkají evangelia, tak kde by se vzaly tři dny a tři noci mezi pátečním odpolednem a nedělním ránem? Přinejlepším dostaneme 36 hodin – dva dny a dvě noci.

V tomto článku se pokusíme vyřešit tento zjevný nesoulad. Použijeme materiál, který jsem připravil pro program První sklizně Sionského klubu Tóry, zvláště Chronicles of the Messiah (Letopisy Mesiáše), což je mesiánsko-židovský komentář k životu a vyučování Ješuy z Nazareta.

POKOLENÍ ZLÉ A CIZOLOŽNÉ

Když skupina cynických náboženských vůdců žádala Ješuu o zázračné znamení, kterým by potvrdil své apokalyptické varování, ignoroval jejich požadavek jako neupřímný, spíše jako rozvratný než jako skutečnou žádost. Kdyby byli upřímní, neunikly by jim zázraky, které ho provázely. Řekl: “Pokolení zlé a cizoložné žádá znamení, ale žádného znamení se jim nedostane, kromě znamení proroka Jonáše.” (Matouš 12:39)

Poslední generace před zničením Jeruzaléma bylo zlé, tj. hříšné, zkažené. Rabínské spisy poukazují na bezdůvodnou nenávist těch dní, která rozpoutala pomluvy, vraždy a boje mezi Židy. Historie od Josefa Flavia potvrzuje Ješuův postoj. Přebujelá politická i náboženská zkorumpovanost způsobila společenský rozklad, přijetí římských hodnot a účast na krveprolití, intrikách a chamtivosti. Pánova rozhořčená kritika této generace naráží přímo na Mojžíšovu píseň, která popisuje generaci odsouzenou k exilu jako “převrácenou a pokřivenou” (Deuteronomium 32:5) Pán věděl, že jeho generace stojí na důležitém rozcestí. Měli možnost uvěřit, činit pokání a obrátit se a vstoupit do království. Ale měli také možnost minout příležitost a zůstat v exilu, jak varuje Mojžíšova píseň.

I další výroky ukazují, že Nebesa činila generaci Ješuových současníků zodpovědnou za vystupňování hříchů páchaných v době druhého chrámu. Pokud by činili pokání, jak je učil Jan Ponořovatel (Křtitel) i Pán, mohli by najít vykoupení a uniknout odsouzení, které nad nimi viselo, a vstoupit do Mesiánské éry. Ovšem když národ neudělal pokání, přítomnost Pána jen rozdmýchávala jejich vinu. [1]

Jan Ponořovatel volal k pokání a ocitl se ve vězení Heroda Antipase. Ješua volal k pokání a byl obviněn z čarodějnictví. Dokonce hříšní Asyřané v Ninive se obrátili k pokání, když jim Jonáš kázal. Dokonce pohanská královna ze Sáby se obrátila k pokání, když slyšela Šalomounovu moudrost.

ZNAMENÍ JONÁŠE

Pán odmítl požadavek na znamení, když řekl: “Zlé a cizoložné pokolení vyžaduje znamení, ale žádné nedostane, kromě znamení Jonáše.” Co je to znamení Jonáše?

Tehdy mu někteří z učitelů Zákona a farizeů řekli: „Učiteli, chceme od tebe uvidět znamení.“ On jim však odpověděl: „Pokolení zlé a cizoložné vyhledává znamení, ale znamení mu nebude dáno, kromě znamení proroka Jonáše. Vždyť jako ‚byl Jonáš v břiše velké ryby tři dny a tři noci‘, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země. Ninivští muži povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť učinili pokání na Jonášovo kázání — a hle, zde je někdo větší než Jonáš. Královna jihu povstane na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, protože přišla od končin země, aby uslyšela Šalomounovu moudrost — a hle, zde je někdo větší než Šalomoun.“ (Matouš 12:38-42)

Zdá se zjevné, zvláště podle verše Mat 12:40, že “znamení Jonáše”, na které se Ježíš odkazuje, byly tři dny a tři noci strávené v hrobě. Tak jako Jonáš strávil tři dny a tři noci v břiše velryby, tak musí Ješua strávit tři dny a tři noci v břiše země, tj. v hrobě.

A Jonáš byl v útrobách ryby tři dny a tři noci. (Jonáš 2:1)

VELKÝ ČTVRTEK

Když jsem se seznámil s hnutím Hebrejské kořeny, tento verš se používal k diskreditování křesťanské tradice Velkého pátku. Bez ohledu na to, jak tvořivě k tomu přistoupíte, abyste to sladili, nevmáčknete tři dny a tři noci mezi páteční odpoledne a nedělní ráno.

Z toho plyne problém. Podle Matouše 12:40 jediné znamení, které Ježíš nabídnul celé generaci, bylo to, že Syn člověka bude v srdci země po tři dny a tři noci. To mělo být konečné znamení. Je možné, že to prostě netrefil?

Aby se vyřešil tento rozpor, vyučuje se v Hebrejských kořenech, že nezemřel v pátek. Jakkoli evangelia jasně říkají, že “byl den příprav, a začínal sabat”, když ho pohřbili (Lukáš 23:54), jak víme, že to byl pátek? První den svátku nekvašených chlebů je zvláštní sváteční den, který má řadu vlastností stejných jako sobotní den:

Prvního dne budete mít svaté shromáždění, i sedmého dne budete mít svaté shromáždění. V nich nebude konána žádná práce, pouze co budete každý jíst, jenom to si připravíte. (Exodus 12:16)

Prvního dne budete mít svaté shromáždění. Nebudete dělat žádnou všední práci. (Leviticus 23:7)

Evangelia možná ukazují na první den Svátku nekvašených chlebů spíš než na týdenní Sabat (sobotu). V tom případě pokud by první den Nekvašených chlebů připadl toho roku na pátek, Ješua mohl zemřít ve čtvrtek. Tím bychom se dopočítali tří dní a nocí v hrobě:

čtvrtek – 1 den
noc ze čtvrtka na pátek – 1 noc
pátek – 2 dny
noc z pátku na sobotu – 2 noci
sobota – 3 dny
noc ze soboty na neděli – 3 noci

Tohle vysvětlení se mi zamlouvá, dává mi smysl, a pašijové události jsem podle něj několik let vyučoval. Říkal jsem tomu “model Velkého čtvrtku”. Vypadá to, že dává dohromady všechny konce, které neseděly, jenomže když jsem tento model začal vyučovat, objevil jsem nové problémy, které tím vznikly.

CÍRKEVNÍ TRADICE

Jedna věc mě na tomto vysvětlení dráždila. Kdokoli obeznámený s houževnatostí náboženské tradice může jen s obtížemi vysvětlit, jak by vůbec církev mohla zapomenout, který den v týdnu Mesiáš zemřel, zvláště když raná církev toho tolik nadělala kolem dne v týdnu, kdy vstal. [2] Model Velkého čtvrtku se příčí silné a prozkoušené historické paměti rané církevní tradice, že Pán zemřel v pátek. Křesťané počátku 2. století pojímali pátek jako den, kdy proběhlo ukřižování. Abychom přijali model Velkého čtvrtku, musíme přijmout také myšlenku, že všichni křesťané ještě v době pronásledování nevysvětlitelně zapomněli den v týdnu, kdy Pán zemřel.

DEN PŘÍPRAV

Další problém s Velkým čtvrtkem spočívá v tom, že protiřečí evangeliím Marka 15:42 a Lukáše 23:54. Marek říká: “Byl den příprav, to jest den před sabatem.” Oproti vysvětlení, které jsem uvedl výše, Marek výslovně identifikuje tento den, jako den před sobotou. Neříká “den před svátkem” nebo “den před oslavou svátku” nebo “den před Velikonocemi”. Stejně tak Lukáš říká: “Byl den příprav a měl začít sabat.” Lukáš neříká “měly začít Velikonoce”, ani “měl začít svátek”, říká “měla začít sobota”.

Protože Tóra zakazuje v sobotu pracovat, pátek je den příprav. “Den příprav (paraskeue, παρασκευή)” je technický pojem židovské řečtiny pro Erev Sabat [3], tedy pátek. [4] Didaché hovoří o pátku jako o “přípravě” a doporučuje v ten den půst, pravděpodobně kvůli připomínce ukřižování. [5] Josefus Flavius nazývá pátek “dnem příprav (parasokooe) na sobotu”. [6] Marek a Lukáš věděli, že ne všichni čtenáři budou vědět, co židovský řecký pojem paraskeue znamená, proto dodávají vysvětlení. Tedy Marek doslova říká: “Byl paraskeue, totiž den před sobotou.” (Marek 15:42)

ČTVRTÝ DEN

A ještě další problém vyvstává z Velkého čtvrtku. Pokud to pojmeme skutečně jako konkrétní číselnou hodnotu, potom znamení Jonáše v Matouši 12:40 vyžaduje, aby byl Pán vzkříšen z mrtvých čtvrtého dne, nikoli třetího. A to je problém, protože jedenáct pasáží Nové smlouvy odkazuje k jeho vzkříšení “třetího dne”, nikoli čtvrtého. [7]

Ješua řekl:

Když se zdržovali v Galileji, řekl jim Ježíš: „Syn člověka má být vydán do rukou lidí, zabijí ho, ale třetí den bude vzkříšen. “ A oni se velmi zarmoutili. (Matouš 17:22-23)

Dva na cestě do Emauz řekli:

My jsme však doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale přes to všechno je to už třetí den od toho, kdy se to stalo. (Lukáš 24:21)

Petr řekl:

Bůh jej však třetího dne probudil z mrtvých a dal mu zjevit se; (Skutky 10:40)

Pavel řekl:

Byl pohřbena třetího dne byl vzkříšen podle Písem (1 Korintským 15:4)

Pokud bychom trvali na třech doslovných dnech a čtyřech doslovných nocích v hrobě, všechny tyto pasáže by se mýlily. Musely by říkat, že vstal čtvrtého den. Pokud by tedy zemřel v pátek a vstal v neděli, vstal čtvrtý den, nikoli třetí. Matouš 12:40 je jediné místo v Nové smlouvě, které stanovuje čas v hrobě na tři dny a tři noci. Model Velkého čtvrtku je založen na jediném verši Nové smlouvy, a protiřečí jedenácti dalším. John Nolland poznamenává ve svém komentáři k Matoušovi, že Matouš používá Jonášovy tři dny a tři noci volně: “Matouš opakuje “tři dny a tři noci” ve spojení s Ježíšovou smrtí navzdory tomu, že to přesně a doslovně nesedí.” [8]

ZJEVENÍ NĚKOLIKA

Jeuša řekl, že znamení Jonáše má být finálním znamením pro “zlé a cizoložné pokolení”. Podle Matouše 12:40 jsou znamením Jonáše tři dny a tři noci strávené v hrobě před vzkříšením. To znamená, že znamení Jonáše odkazuje na Jeho vzkříšení z mrtvých, jenomže ve skutečnosti se vzkříšený Mesiáš nezjevil zlému a cizoložnému pokolení. Zjevil se pouze svým následovníkům. Jak by mohlo jeho vzkříšení být znamením celé generaci, když se nezjevil lidem své generace?

To nás staví před složitou hádanku. Pokud znamení Jonáše nejsou tři dny a tři noci, jak se jeví z Matouše 12:40, a není jím Pánovo vzkříšení, tak co tedy?

PARALELY V EVANGELIÍCH

Naštěstí se stejné učení vyskytuje ve dvou paralelních evangelijních textech:

Znamení časů:

A ráno: ‚Dnes bude bouřka, neboť se červená zamračené nebe.‘ Vzhled nebe tedy rozeznávat umíte, a znamení časů nikoli? Pokolení zlé a cizoložné vyhledává znamení, ale znamení mu nebude dáno, kromě znamení proroka Jonáše. “ A zanechal je tam a odešel. (Matouš 16:3-4)

Znamení Ninivským:

Když se dále shromažďovaly zástupy, začal říkat: „Toto pokolení je pokolení zlé; žádá znamení, ale znamení mu nebude dáno, leč znamení proroka Jonáše. Jako se totiž Jonáš stal znamením pro Ninivské, tak bude i Syn člověka tomuto pokolení. Královna jihu povstane na soudu s muži tohoto pokolení a odsoudí je, protože přišla od končin země, aby uslyšela Šalomounovu moudrost — a hle, zde je někdo větší než Šalomoun. Ninivští muži povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť učinili pokání na Jonášovo kázání — a hle, zde je někdo větší než Jonáš.“ (Lkáš 11:29-32)

Ty “tři dny a tři noci” z Matouše 12:40 se nám už neobjevují v Matoušovi 16:3-4, kde Ješua vyhlašuje, že “znamení Jonáše” je něco právě teď viditelného v Jeho službě – znamení časů, které nastaly – a touž před Jeho smrtí a vzkříšením. Ani v Lukáši 11 se neobjevuje, tam znamení Jonáše sestává ze skutečnosti, že Jonáš se stal znamením Ninivským. V Lukášově verzi tohoto vyučování rozhodně není Jonášovo znamení smrt a zmrtvýchvstání Pána, ale je jím Ješuovo volání k pokání. Tak jako se Ninivští obrátili k pokání, když slyšeli Jonášovo kázání, a tak jako se královna ze Sáby obrátila k pokání, když slyšela Šalamounovu moudrost, Pánova generace by se měla obrátit k pokání protože je tu přítomen někdo větší než Jonáš a Šalamoun.

V tom případě znamení Jonáše poukazuje na strašlivé důsledky, které na jeho pokolení padnou, pokud nebude dbát Jeho poselství. Tak jako Jonáš předpovídal pád Ninive do 40 dní, předpovídal Pán pád Jeruzaléma během generace (40 let). A až nadejde čas posledního vzkříšení, muži ninivští odsoudí Pánovu generaci, protože Ninivští dbali na Jonášovu výzvu a učinili pokání, zatímco obyvatelé Galileje a Judeje nedbali volání někoho většího než Jonáš.

Všimněte si, že Matoušova “tři dny a tři noci” verze Ježíšova vyučování je téměř identická s Lukášovou. “Protože jako byl Jonáš tři dny a tři noci v břiše velryby, tak bude Sny člověka tři dny a tři noci v srdci země.” (Mat 12:40) Tato slova se však v Lukášově verzi už neobjevují. Ve skutečnosti se neobjevují ani ve všech Matoušových verzích.

ŽIDOVSKÁ VERZE

Máme velmi dobrý důkaz o tom, že verze z Matouše 12:40 nebyla součástí originálních Ješuových slov, která kázal toho dne. V jednom raném rukopisu Matouše zanechal pisatel, který opisoval řeckou verzi, poznámku k verši 12:40: “Židovské evangelium nemá slova “tři dny a tři noci”. [9]

To znamená, že pisatel, který opisoval Matoušovo evangelium měl také další verzi, získanou od židovské komunity, pravděpodobně hebrejskou nebo aramejskou. Při opisování text s touto verzí konzultoval a porovnával, a zjistil, že v “židovské” verzi textu se tato slova “tři dny a tři noci” neobjevují.

ROZŠÍŘENÍ Z MIDRAŠE

Vzhledem k tomu, že se “tři dny a tři noci” nejeví jako zásadní pro význam “znamení Jonáše”, když se objevují jen v jednom ze tří výskytů v evangeliích, a vůbec se nevyskytují v “židovské verzi”, měli bychom verš 12:40 u Matouše vnímat jako rozšíření Pánova vyučování, ale nikoli pro toto vyučování zásadní. Znamení Jonáše nevyžaduje doslovné tři dny a tři noci v hrobě, dokonce ani nevyžaduje Pánovo vzkříšení, aby bylo naplněno. Místo toho vyžaduje Jeho prorocké volání k pokání, tváří v tvář vynořujícímu se Božímu soudu. Tak jako byl Jonáš znamením pro NInive a varoval je před nadcházejícím hněvem, Ješua byl znamením své generaci.

Donald Hagner přichází ke stejnému závěru ve svém komentáři:

Taková narážka na Ježíšovu smrt, pohřeb a (naznačované) vzkříšení by v tomto okamžiku neměla pro farizeje (a dokonce ani pro učedníky!) velký smysl. Teprve až při zpětném pohledu by tato slova byla naplněna významem. Analogie s Jonášem se možná původně týkala pouze kázání Ježíše a Jonáše, a teprve později je církev po vzkříšení rozpracovala jako odkaz na Ježíšův pohřeb (a vzkříšení). [10]

Jinými slovy Hagner říká, že Matouš 12:40 bylo autorem evangelia interpretační doplnění k originální promluvě Pána – dodatečný vhled doplněný jedním z Ješuových následovníků.

Po té, co nastalo vzkříšení, si mohli učedníci Ješuy doplnit řadu propojení mezi Jonášem a Ješuovou smrtí a vzkříšením. V judaismu má Jonáš jiné spojení se vzkříšením. Podle jednoho příběhu byl Jonáš synem ženy ze Sarepty, tím chlapcem, kterého prorok Eliáš vzkřísil z mrtvých. Midraš Šocher Tov říká: “Syn vdovy ze Sarepty byl Jonáš, syn Amittaje. Byl spravedlivý, tím že byl očištěn uvnitř ryby v hlubinách moře. Nezemřel znovu, ale vstoupil do Ráje za svého života.” (Šocher Tov 26:7) Podle mystického komentáře k Tóře Zoharu zase když Jonáše hodili do moře, jeho duše opustila jeho tělo. Byl mrtvý, když ho ryba polkla, ale byl vzkříšený v jejích ústech.

A tak i když Ješua pouze poukazoval na spojení mezi jeho službou a Jonášovou prorockou službou, po jeho vzkříšení tak říkajíc rozšířili tuto základní myšlenku o midraš Mat 12:40, aby zdůraznili ještě další paralelu, kterou viděli, mezi Ježíšem a prorokem Jonášem.

Interpretovat znamení Jonáše jako znamení vzkříšení má ještě zajímavou paralelu v midraši Rabbah, který se týká vzkříšení z mrtvých:

Je napsáno [v Ozeáši 6:2]: „Oživí nás po dvou dnech; Třetího dne nás vzkřísí, abychom mohli žít před Ním. “ … Třetího dne Jonáše [jak se píše v Jonášovi 2:1]: „A Jonáš byl v břiše ryby tři dny a tři noci.“ (Genesis Rabbah 66:1)

Všimněte si, že autor midraše Rabba neviděl žádný rozpor mezi slovy “tři dny a tři noci” a “třetího dne”. Podobně autor verše 12:40 v Matouši nebyl nijak rozrušen protimluvem mezi třetím a čtvrtým dnem, ale raději se chopil společného prvku propojení “tří dnů” a “třetího dne” tak jako mudrci v midraši.

Navzdory těmto asociacím se vzkříšením, když Ješua řekl: “Žádného znamení se jim nedostane, kromě znamení Jonáše”, neodkazoval se na den svého vzkříšení. Pro Ješuu bylo znamením Jonáše naléhavé volání k pokání vzhledem k rýsující se katastrofě, která nad tím pokolením visela. Toto jeho poselství nepotřebovalo žádné další znamení, kterým by se dosvědčilo. Ani Jonáš nepředkládal v Ninive žádné znamení. Prostě předal vzkaz, a to bylo dostačující.

KTERÉHO DNE ZEMŘEL?

V záhlaví tohoto článku jsem se ptal: Který den v týdnu Ježíš zemřel? Všechny evangelia se shodují, že zemřel v pátek a důkazy podporují tento závěr. Jediná námitka vzchází z verše Matouš 12:40, ze slov, která bychom neměli nahlížet jako původně zamýšlený význam toho, co bylo znamení Jonáše pro Ježíšovu generaci.

ZDROJE A ODKAZY:

[1] Matouš 11:16, 16:4, 23:36, 24:34; Marek 8:38; Lukáš 17:5; Skutky 2:40; Filipským 2:15; Hebrejům 3:7ff. Cf. Matouš 23:37; Lukáš 13:34, 19:41–44.

[2] Např. Ignaciův spis Barnabas

[3] Matouš 27:62; Marek 15:42; Lukáš 23:54; Jan 19:14, 31, 42.

[4] Nolland, The Gospel of Matthew, 1235; Raymond Brown, The Death of the Messiah from Gethsemane to the Grave: A Commentary on the Passion Narratives in the Four Gospels, vol. 2 (The Anchor Bible Reference Library; New York: Doubleday, 1994), 1173–1174; Lachs, A Rabbinic Commentary on the New Testament: The Gospels of Matthew, Mark, and Luke, 437. Paraskeue does allow for some ambiguity prior to festivals: “The phrase ‘day of preparation’ could mean either the day before the Sabbath or the day before the Passover; given the following clause [in Luke 23:54: “It was the preparation day, and the Sabbath was about to begin”], Luke means it in the former sense” (Joseph Fitzmeyer, The Gospel According to Luke X-XXIV: A New Translation with Introduction and Commentary [The Anchor Bible; Garden City, NY: Doubleday, 1985], 1529).

[5] Didaché 8:1. Cf. Ignatius to Trallians (long) 9:2; Martyrdom of Polycarp 7:1.

[6] Josephus, Antiquities 16:163/vi.2.

[7] Matouš 16:21, 17:23, 20:19, 27:64; Lukáš 9:22, 18:33, 24:7, 24:21, 24:26; Skutky 10:40; 1 Korintským 15:4

[8] Nolland, The Gospel of Matthew, 511–512.

[9] MS 899. Bart D. Ehrman, Lost Scriptures: Books that Did Not Make It into the New Testament (Oxford University Press, 2003), 11.

[10] Donald Hagner, Matthew 1–13 (Word Biblical Commentary 33a; Dallas: Word Books, 1993), 354.