Existuje mnoho biblických proroctví, která mluví o Ježíši. A neměli bychom být slepí vůči dvojímu významu těchto pasáží. Spousta z nás by jako zřejmý příklad proroctví o zaslíbeném Mesiáši uvedlo Izajáše 53. Mohli bychom také vyjmenovat mnoho dalších proroctví týkajících se jeho narození a raného života i událostí, nad kterými syn člověka Ježíš z Nazareta ani nemohl mít kontrolu:
Mesiáš se narodí v Betlémě (Micheáš 5:2)
Narodí se z mladé pany (Izaiáš 7:14)
Bude z pokolení Juda (Genesis 49:10)
Vyjde z Egypta (Ozeáš 11:1)
Bude zván nazorejský (heb. necer – výhonek) (Izaiáš 11:1)
Pak jsou tu všechny ty nemožné zázraky, které má během svého života vykonat: uzdravit malomocného, otevřít oči slepým a chromý má poskočit radostí, jak je předpovězeno v Izaiáši 35:5-6. Náboženští vůdci očekávali tyto skutečnosti a vyhledávali ta znamení, podle kterých se pozná Mesiáš. Existují proroctví, která říkají, že Mesiáš bude Syn Boží (Žalm 2:12, Přísloví 30:4) a současně Bůh sám (Izaiáš 9:6-7, Jeremiáš 23:5-6, Zachariáš 2:10). Existuje také mnoho proroctví o způsobu, jakým Mesiáš zemře – načasování i způsob jeho smrti, a to dávno předtím, než bylo vůbec křižování vynalezeno. Opět události, které nemohl ovlivnit:
Bude vyhlazen před zničením druhého chrámu (Daniel 9:26)
Budou mu probodeny ruce a nohy (Žalm 22:17)
O jeho oděv budou losovat (Žalm 22:19)
Před svou popravou bude vysmíván a mučen (Izaiáš 53:4-6)
Přátelé ho zradí a opustí (Žalm 41:9)
Na kříži mu nabídnou ocet (Žalm 69:22)
Nebude mu zlomena žádná kost (Žalm 34:20)
A mnoho dalších.
Takových proroctví jsou stovky. Při zpětném pohledu, kdy už známe způsob jejich naplnění, se můžeme jen podivovat nad tím, jak se i ty nepravděpodobné věci (např. panna porodí) staly přesně tak, jak bylo řečeno.
Jako křesťané z pohanů nechápeme, proč to Židé nevidí – vždyť je to zjevné, do očí bijící!
Převážně je to proto, že u většiny proroctví se „zabíjejí dvě mouchy jednou ranou“, neboli ukazují na dvojí události. My dřívější pohané, co jsme byli mimo smlouvy a zaslíbení, dokud nás Otec nenarouboval vírou v Mesiáše do pravé olivy, vidíme jen tu jednu. A věřící Židé (judaisté, lidé mojžíšovské smlouvy) zase vidí tu druhou.
Např. v Micheáši 5 vidíme přesnou předpověď o narození Ježíše. Židé tam ovšem vidí předpověď o příchodu hrdinného bojovníka, který povede boj na konci časů. A takhle je to prakticky se všemi proroctvími. V Izaiáši 61 máme jak dobrou zprávu pro chudé, tak den Pánovy pomsty. V Izaiáši 9 se nám narodilo dítě, které z Jeruzaléma vládlo Božímu království, a trest bezbožných.
Pro křesťany je důležité uvidět, že židovské mesiánské očekávání není mylné – také se naplní, jak je psáno. Ovšem až při návratu Mesiáše (při jeho druhém příchodu). Židé zase potřebují vidět, že v těchto pasážích je celou dobu popisován také jeho první příchod a první pobyt tady na zemi. A že ještě dnes, po dvou tisících letech, je čas ho uvidět, poznat a přijmout jako svého Mesiáše a vejít tak do slíbeného odpočinutí.
PROČ SE JAN KŘTITEL UJIŠŤOVAL, ZDA JE JEŽÍŠ MESIÁŠ, KDYŽ O NĚM SÁM PŘED TÍM VYHLÁSIL, ŽE JE BERÁNEK BOŽÍ?
Zajímavý je pohled Jana Křtitele, největšího z proroků. Zdá se, jako by trochu dvojitost významu starých proroctví chápal, ale ještě ne docela. O Ježíši z Nazareta řekl:
„Já vás křtím ve vodě k pokání. Ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já. Jemu nejsem hoden nést sandály. On vás bude křtít v Duchu svatém a v ohni. V jeho ruce je lopata a pročistí svůj mlat a shromáždí svou pšenici do sýpky, plevy však bude pálit neuhasitelným ohněm. (Matouš 3:11-12)
Věděl, že Ježíš přišel křtít Svatým Duchem a ohněm, ale současně varoval před neuhasitelným ohněm Božím, který přijde v den soudu v posledních časech.
Jan viděl první i druhý příchod Ježíše současně, takže když pak byl ve vězení, muselo pro něj být těžké a matoucí, že ho Mesiáš nepřichází vyvést na svobodu a netrestá zlořády. Na svou otázku, zda je Ježíš mesiáš, nebo zda mají čekat ještě jiného, dostal odpověď podle Izajáše – ale jen tu první část: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očištění, hluší slyší a mrtví vstávají, chudým se dostává dobré zprávy. Jan Křtitel věděl, že ho Ježíš může z vězení zachránit, ale nějak to pořád nedělá. Viděl, že Ježíš je ten Mesiáš, který zvítězí, vymlátí pšenici a spálí plevy, ale asi nerozuměl, že jedním dechem vyhlašuje účely obou jeho příchodů, stejně jako jeho proročtí předchůdci. Proč Ježíš nevykonal pomstu nad nepřáteli a nezačal vládnout v Jeruzalémě, když ostatní části proroctví naplňoval? Protože je to otázka načasování.
Zpočátku, při ponořování v Jordánu, si byl Jan jistý: „Hle, Boží beránek, který snímá hříchy světa!“ Ale později z vězení posílá své učedníky, ale se přeptali – jsi to ty nebo ne? Chápu něco špatně? Ježíš řekl: „Blaze tomu, kdo se nade mnou nepohoršuje.“ Pokušení být z Boha zklamaní až uražení při pohledu na to, co Ježíš nedělal, muselo být pro věřící Židy veliké.
Jak by mohli přijmout, že tenhle chudý tesař z Galileje, který zemřel ponižující smrtí zločince, byl jejich Mesiáš, když proroctví jasně říkají, že má vyhnat nepřátele a usednout v Jeruzalémě na trůn?
Podobně zase dnes někteří křesťané natolik přilnuli k pojetí Mesiáše jako pokorného (poevropštěného) beránka, že přehlíží, co vidí Židé: Židovského válečníka, který vykoná pomstu a trest. Potom jako soudce a král usedne na trůn v Jeruzalémě.
Tehdejší náboženští vůdci nebyli připravení na to, co viděli, pohoršilo je to, a tak odmítli Ježíše a postavili se proti Božím plánům. A podobně dnes se mnoha Židům nedaří ve svých Biblích vidět Ježíše.
Na druhou stranu, některým křesťanům zase trochu unikají Boží plány ohledně Izraele při druhém příchodu Mesiáše – lva z Judy, který přichází s mečem, a ohledně jeho mesiánského království tady na zemi.
Když čteme Bibli se správnými čočkami, které umožňují vidět Mesiáše při obou jeho příchodech, spatříme Ježíše v každé knize Bible. Každý příběh šeptá jeho jméno. Každý Boží krok na něj ukazuje. Teď žijeme v době, kdy můžeme vidět obojí současně a rozumět. A pravda je, že čím dál více Židů začíná Ježíše vidět v hebrejských Písmech.
Všichni – Židé i bývalí pohané – můžeme zvednout hlavy a očekávat Pána pánů a Krále králů, který přijde. Tentokrát ne na oslátku. Ale na bílém koni. Aby vykonal spravedlivý soud a všechno uvedl do pořádku. Jan Křtitel z toho bude nadšený.