„Tento počátek svých znamení učinil Ježíš v Káně Galilejské a zjevil svou slávu, a jeho učedníci v něj uvěřili. (…) Ještě mnoho jiných znamení, která nejsou zapsána v této knize, učinil Ježíš před svými učedníky. Tato jsou však zapsána, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boha, a abyste věříce měli život v jeho jménu.“ (Jan 2:11; 20:30-31)
První rána, která dolehla na Egypt rukou Mojžíše, bylo proměnění vody v krev (Ex 7:14-25) a poslední rána rukou Mojžíše byla smrt prvorozených Egypta, po té co Izraelci oslavili své první Velikonoce (Ex 11-13). Když Jan popisuje proměnění vody ve víno jako Ježíšovo „první“ znamení, povzbuzuje tím čtenáře, aby v jeho knize hledali také Ježíšovo poslední znamení. A samozřejmě posledním a největším znamením v Janově evangeliu je smrt a vzkříšení Božího prvorozeného po oslavě Velikonoc. (Jan 13-20).
Skrze tato znamení je nyní možné poznat toho nového Většího-než-Mojžíše, Vykupitele Izraele! A zatímco tento příběh jako celek je dobrou zprávou pro všechny včetně pohanů (Jan 11:51-52), jeho “obal” je relevantní zvláště a především na prvním místě pro Židy. Zatajit tento příběh židovskému národu znamená připravit jej o jeho dědictví, o největší národní poklad. „Neboť zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.“ (Jan 1:17)