Ohledně studia čehokoli se většinou rozlišuje mezi vnitřní a vnější motivací.
Vnější motivace znamená, že studuji, abych z toho něco měl, nějakou odměnu, nějaké obohacení, něco pro sebe. Pěknou známku, červený diplom, klid od rodičů… Běžně se pak stává, že po dosažení odměny (např. úspěšné napsání testu) se znalost ztrácí.
Z vnitřní motivace studuji kvůli hodnotě té věci samotné. Studium samo má hodnotu, věc, kterou se učím sama o sobě má hodnotu. Nedělám to kvůli známkám ani kvůli titulu, ale z nadšení pro věc samu. Znalost má větší šanci se udržet, protože jsem to chtěl vědět.
Toto rozlišení vnitřní a vnější motivace je staro-řecký koncept.
U Boha je to ještě trošku jiné.
Každé „studujte“ (naslouchejte, učte se) je v Bibli hned následováno nějakým „dělejte“. Jako by Bůh čekal, že slyšení jeho slova bude transformační, bude na nás mít vliv. Jestli mě nemění, jestli nemá dopad na to, co dělám, jak myslím, je to k ničemu. To se však týká důsledku studia slova. Čím to ale začíná? Jakou motivaci Bůh předpokládá?
Uvedeme si tři příklady.
1. PŘÍKLAD
Bůh vyzval Abrahama, aby obětoval Izáka, aby ho „vyzkoušel” (Gn 22:1). Zde se nám ještě neříká, CO konkrétně chce vyzkoušet. V jiném příspěvku na Fb jsme psali, že š’ma – slyšet – současně znamená poslechnout. Slyšením a poslechnutím tohoto slova neměl Abraham absolutně co získat. Obětování Izáka mu nepřinášelo nic, naopak měl ztratit. Kromě poslušnosti a lásky k Bohu nebyl na jeho straně jiný motiv, žádná vnější motivace. Ale ráno vstal a pustil se do toho. Bůh mu nic nedlužil, to Bůh mu dal Izáka a teď mu ho měl Abraham dát zpátky. Teprve v momentě, kdy se chystá Abraham Izáka podříznout, Bůh říká, co vlastně testoval: „Teď vím, že se mě bojíš.“ Testoval, že je Abraham poslušný nejen na základě získávání příslibů a požehnání, ale že je poslušný bezdůvodně, bez benefitů. Z čisté lásky a úcty.
V listu Židům máme, že Abraham věřil, že Izák bude vzkříšený. Myslím, že i kdyby to nečekal, stejně by to udělal. Abraham dává příklad čisté motivace ke slyšení (a poslechnutí) Božího slova, bez očekávání něčeho na oplátku i bez toho, aby si užíval tu samotnou věc.
2. PŘÍKLAD
V Jobovi máme další příklad této poslušnosti z oddané lásky bez očekávání. Bůh o ní věděl, ale satan ji zpochybnil: „Cožpak se tě bojí bezdůvodně?“ Použité hebrejské slovo chinam doslova znamená zadarmo, bez zisku na oplátku. A to je zápletka celé knihy – satan dostal povolení připravit Joba o všechno, aby se prokázala motivace jeho úcty k Bohu.
3. PŘÍKLAD
Šadrach, Mešach a Abednego, tři mládenci v peci. Nabukadnezarovi řekli: „I kdyby nás Bůh nezachránil, tvé soše se klanět nebudeme.“ (Da 3:18) Svou úctu a poslušnost mu dali bez očekávání benefitů. Byli poslušní až k smrti. Jako Ježíš.
Co nás o motivaci ke slyšení a poslechnutí učí Ježíš?
“Jestliže mě milujete, poslouchejte moje příkazy.“ (J 14:15) Poslouchejte z lásky.
A dal příklad. Z lásky k otci a z lásky k nám byl poslušný a žádné z přikázání neminul. A byl poslušný ještě dál, až k smrti. A vysvětlil, že podstatou zákona je milovat Boha a bližního = nic sobeckého, nic pro sebe.
A nakonec, že znát Otce a jeho Syna, je věčný život. Poznávat ho je vrchol požehnání. Ne poznávat ho a dostat za to požehnání (asi jako za poslušnost rodičům). Ale poznávat ho je samo o sobě požehnáním! A začíná to zamilováním, láskou. Ukáže nám, jak nás miluje, a my odpovídáme láskou. Chceme ho znát, chceme ho poznávat, studujeme jeho slovo, vyhledáváme jeho blízkost, chceme být jako on, myslet jako on, jednat jako on, řídit se tím, co učí. Kvůli němu.