Slyš, Izraeli, Hospodin je Bůh, Hospodin jediný.
Není to zajímavé, že hebrejština, jazyk knih Staré smlouvy, plných příkazů, zákazů, nařízení a ustanovení, nemá samostatné slovo pro význam „poslechnout“?
Namísto toho používá slovo slyšet (š’ma).
Fascinuje mě, jak to v češtině máme podobné: Slyšet a poslechnout. Slova se stejným kořenem. Když pozorně VYSLECHNU, co SLYŠÍM, pak to bude na mém chování vidět – POSLECHNU.
Když tedy Bůh volal: Slyš, Izraeli! současně říkal: Slyš a poslechni!
Oproti tomu v angličtině slovesa hear, listen a obey nemají žádnou podobnost. Poslušnost jako by byla oddělená od slyšení. Bez vztahu mezi vyslechnutím a akcí. A tak vidíme, že š’ma nám ukazuje také na vztah: Bůh nechce naši poslušnost bez toho, abychom ho vnímali, abychom mu naslouchali, abychom ho slyšeli a rozuměli mu, abychom se podle toho potom mohli zařídit.
Jaký to úžasný Bůh a král, který hledá součinnost se svým lidem, vztah a vzájemné poznání, aby jeho lid slyšel a poslechnul na základě porozumění a důvěry.
Když se Ješuy ptali, které je to největší přikázání, odpověděl: Slyš, Izraeli, Hospodin je Bůh, Hospodin jediný… Nepřeskočil rovnou k tomu „miluj svého Boha a svého bližního“. Šel nejdřív přímo do základu Boží smlouvy s lidem. Odkázal se na vztah, ve kterém ho můžeme slyšet, tím i poznávat, takže důvěřovat a poslechnout.