Ješua říká, že jeho ovce slyší jeho hlas a za hlasem cizince nejdou. To nám říká, že hlas cizince je pro ovci také slyšitelný, ale ovce ho nenásleduje.
Čím k nám promlouvá cizinec?
Protože je žalobce, promlouvá k nám výčitkami a pocity viny, studem a zahanbením, zklamaným sebe-hodnocením a sebe-odsuzováním.
Když ovce – Boží syn nebo Boží dcera – na sebe pohlíží se studem, odsuzuje se, vyčítá si, nejenže dopřává sluch hlasu cizince, ale dokonce ho reprodukuje – opakuje podle krutého hlasu jeho lži. Krutý hlas to na nás umí šikovně navléknout – schovává se za morálku, za Boží zákon, za správnost. A jeho přesvědčivost nám potvrzují pocity – cítíme tíhu zodpovědnosti za to, co jsme spáchali, tíhu zklamání, které jsme svému Bohu způsobili, cítíme tíhu svého selhání, tíhu své malosti, slabosti, nedokonalosti, nedostačivosti, bídnosti… Znova prosíme Otce o odpuštění, prosíme o další šanci, a brzy znova upadáme do výčitek a studu. Snažíme se změnit, být lepší, více vyhovět svému Otci, který je tak skvělý a svatý, zápasíme, kolísáme, selháváme… A jsme čím dál nešťastnější, vysílenější, zklamanější. Nastupuje strach a osamělost. Strach, co si o mně Bůh myslí, strach, že mě nemůže mít takhle rád, strach, že nade mnou zlomí hůl a další šanci už mi nedá. Osamělost, že i kdyby mě Bůh vzal na milost a hůl nade mnou nezlomil, rozhodně má větší oblíbence mezi svými dětmi než mě.
To všechno je naslouchání hlasu cizince.
Ješua říká: Moje ovce slyší můj hlas, za hlasem cizince nejdou.
Čemu musím otevřít sluch? Co mám slyšet? Co říká?
Říká:
- Všechno, co jsi kdy udělal/a nebo ještě uděláš, jsem už vyplatil. Celý ten rukou psaný záznam proti tobě už byl vymazán a žádný nový nevzniká. Oblékl jsem tě do své spravedlnosti. A tak v kterýkoli okamžik na tebe Otec pohlédne, říká “nevinen”, protože vidí moji nevinnost. Říká “spravedlivý/á”, protože tě vidí zahalenou/ého do mé spravedlnosti.
- Nikdy nemůžeš udělat nic, kvůli čemu bych tě miloval míň.
- Nikdy nemůžeš udělat nic, kvůli čemu bych se tě vzdal.
- Nikdy tě neopustím a nikdy tě nezanechám.
- I když mi budeš nevěrný/á, já ti zůstanu věrný.
- I když se mi zatouláš, nechám stát 99 ovcí, jen abych si pro tebe došel.
- Není skrýš, kam by ses mohl/a schovat, kam bych na tebe neviděl.
- Není místo, kam bys mohl/a odejít, abych tě tam nenašel.
- Není hloubka, kam bys mohl/a spadnout, abych tě nezachytil.
- Ty a já jsme jedno, jako Otec a já jsme jedno.
A tak když zazní krutý hlas výčitky, studu nebo sebe-odsuzování, nenaslouchám mu ani minutu, ale okamžitě můžu volat: Tatínku, děkuji ti, že jsi mě očistil od každé nepravosti, že jsi mě oblékl do své spravedlnosti, že ses mi stal otcem a mně dal moc být tvým dítětem, že v Kristu jsi mi dal do dědictví zemi, že jsem součástí tvého svatého národa a královským kněžstvem, že jsi mě před založením světa miloval a že jsem tvou radostí, pro kterou jsi podstoupil smrt na kříži, abych už vždycky mohla být živá/ý tobě! Nemám než vděčnost a radost!
Slyším hlas svého dobrého pastýře a za hlasem cizince nejdu.
Anna Klimešová