V hebrejštině je jediné slovo pro víru a pro věrnost – věřit a být věrný, víra a věrnost je zcela totéž: Jestli věříš, jsi věrný. Nevěrný jsi, když nevěříš.
V angličtině obě slova pro víru – faith i belief – mají mentální konotace, je to něco, co se děje v mysli. Věřím, když vím, když jsem přesvědčený nebo si umím představit. V jazyce Bible ale nestačí v mysli dojít k závěru, že věřím. Víra je totiž současně věrnost, tedy aktivita, která odráží vztah. Věrní jsme někomu.
A tak jsme opět u toho, že první, po čem Bůh touží, je vztah. Pamatujete ještě na š’ma? Bůh nechce jen poslušnost, ale naslouchání. Nechce jen uvěření, ale věrnost. Nejlépe si vztah věrnosti umíme představit na manželství. Když už jsi poznala, že jsem pro tebe dobrý, a přijala jsi mě za muže, buď mi teď věrná. K čemu je víra manželky, že je vdaná, když bude chodit za jinými muži? Jaký vztah by tím vytvořila?
A co je korunou víry?
Abraham byl věrný Bohu a udělal, co Bůh přikázal, protože mu věřil – věděl, že Bůh bude věrný Abrahamovi a Izáka zase vzkřísí. Bůh sám věří a je věrný.
A výsledek?
Tuto víru Bůh Abrahamovi připočetl jako spravedlnost.
Spravedlnost je to správné, pravé, ryzí, čisté postavení vůči Bohu, kdy člověk stojí před Bohem v právu. Ne v soudu. Postavení, do kterého nás uvedl Ješua Mašiach, když jsme mu uvěřili. Ježíš sám věří a je věrný. Svou věrnost prokazujeme někomu, kdo sám je věrný vůči nám. Proto víra nikdy nezklame.
1 Kor 1:9 Věrný je Bůh, skrze něhož jste byli povoláni do společenství jeho Syna Ježíše Krista, našeho Pána.
Ef 3:12 V Ježíši smíme otevřeně a s důvěrou skrze JEHO víru přistupovat k Bohu.
2 Tim 2:13 Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe.
Ž 10:23 Neochvějně držme své vyznání naděje, neboť ten, který dal slib, je věrný.
Zj 19:11 Hle, bílý kůň, a ten, kdo na něm seděl, se jmenoval Věrný a Pravý.
Ke studiu: Řím 3:3, Ga 5:22, 1 Kor 10:13, 1 Tes 5:24, 2 Tes 3:3